Za dva týdny mám termín porodu, a i když mi za celé těhotenství téměř nic nepříjemného nebylo, jen žaludek na vodě na začátku, tak se strašně moc těším, až budu mít malého u sebe. Porodu se samozřejmě bojím jako každá žena, ale zároveň vím, že jako žena jsem k tomu stvořena, a lidské tělo funguje úžasně, pokud se mu dá čas a vhodné podmínky.
Velkou oporu mám i ve svém manželovi, a to mi taky neskutečně dodává tolik potřebnou sebedůvěru. Chtěla bych, aby byl se mnou u porodu, a nebo alespoň v té době před porodem, kdy kontrakce sílí a tělo se připravuje. Můj manžel má skvělej smysl pro humor (aspoň podle mě :D ), a tak si myslím, že mě dokáže případně trochu rozptýlit od bolestí. Třeba před chvilkou, když jsme si na Facebooku psali a já říkala, že po porodu se budu muset víc kontrolovat a nebudu moct tak prasit s jídlem jako v těhotenství kvůli kojení a i kvůli sportování, mi odpověděl: Ale to zvládneš, jsi mnohem silnější holka než si připouštíš... a myslím silnější jako silnější, ne silnější jako silnější :D :D Takže takhle spolu blbneme!
No, je to hrozné takhle vidět napsané, ale přibrala jsem 16 kg, což mi přijde šílený! Ale ani mi to tak moc nepřijde, nějak se to rozprostřelo :( Snad už abych porodila :) Ale aspoň to bude výzva pro mě, pro mého manžela (vydržet moje sáhodlouhé monology o jídle a poznámky o tom, že když cvičí, ať i správně jí, jinak je to na nic). Tělo po porodu se změní, a vím, že jako žena se s tím určitě budu prát, i když na tom vlastně vůbec nezáleží. Ještěže mám kamarádky, které mi jsou schopné tuhle pravdu připomínat, že Bůh nás nějak stvořil, a že nás miluje, ať jsme tlusté nebo hubené. Všechno je to našich motivech, na základě čeho věci děláme. Hubneme proto, že se chceme líbit samy sobě? Nebo proto, že závidíme tamté, jaké má hubené nohy nebo malý zadek? Hubneme proto, že to od nás kultura očekává, nebo proto, že se chceme cítit dobře? Z křesťanského pohledu to já osobně vidím tak, že na hubnutí, sportování a posilování těla není nic špatného a i tímto můžeme oslavovat Boha. Špatné to podle mě začne být ve chvíli, kdy se všechny naše myšlenky točí kolem toho, jak vypadáme, kolem jídla, posilování, sportu, a na Boha už nějak nezbývá čas.
Chci být pro svého manžela atraktivní zdravou energickou manželkou, a pro svého syna fit maminkou, která jen nesedí doma u internetu zatímco dítko pořád kouká na pohádku v televizi. Chci, aby náš syn objevoval okolní svět krůček po krůčku, a já mu v tom mohla být nápomocná :)
To by bylo na úvod k mé motivaci a postojům, zanedlouho tu budete moct vidět, jak válčím s poporodními stavy, stravou a únavou.. Ale o tom příště!
Žádné komentáře:
Okomentovat